Hospodina miluji; on slyší můjhlas, moje prosby, sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.

Žalm 116,1-2
Důležité informace
Hledání odpovědí
Chceš vědět, kdo jsi a kam směřuje tvůj život? Jsi pánem svých názorů a postojů? Máš odvahu pokládat si těžké otázky, i když všichni kolem se chovají stádovitě? více ZDE
Nenechte si ujít
JaDv 22:46 22.11.2012

Od hlíny ke sběratelskému kousku

Jedna starší paní milovala hrníčky. Sbírala je celý život. Vždy když někam cestovala, zašla do obchodu se starožitnostmi a hledala nějaký krásný hrníček, který by si koupila do své sbírky.

Jednou cestovala do Anglie a jako obvykle zašla i do takového obchodu. Najednou uviděla nádherný hrníček. Byl to nejkrásnější hrníček, jaký kdy v životě viděla. Poprosila prodavače, aby ji hrníček ukázal. Paní ho vzala do ruky a řekla: „V životě jsem krásnější hrníček neviděla.“

Najednou hrníček promluvil. „Ty to nechápeš,“ řekl. „Nebyl jsem vždy hrníček. Byla doba, kdy jsem byl jen červená hlína. Můj pán mě vzal do rukou, podíval se na mě a pak mě začal tvarovat. Znovu a znovu do mě mačkal a tlačil, až jsem bolestí vykřikl, aby mě nechal být. Ale on se jen usmál a řekl: „Ještě ne.“

Pak mě dal na hrnčířský kruh a pořád jsem se točil dokola a dokola. Motala se mi hlava, bylo mi špatně. Křičel jsem: „Dost, to už nezvládnu!“ Ale můj pán mi řekl: „Ještě ne.“

Pak mě dal do pece. Nikdy mi nebylo takové horko. Přemýšlel jsem, proč mě nechává takhle trápit. Křičel jsem, bouchal na dveře pece, ale jen jsem viděl, jak jeho rty říkají: „Ještě ne.“

Konečně mě vytáhl, dal na polici a já se začal ochlazovat. Už mi bylo skoro příjemně, když vtom přišel můj pán a začal mi malovat po celém těle. Ty výpary z barev byly nesnesitelné. Myslel jsem, že se udusím. Křičel jsem, ať přestane, ale on řekl: „Ještě ne.“

Pak mě dal zase do pece. Ale ne do stejné, jako byla ta první. Tahle byla dvakrát víc rozpálená. Věděl jsem, že se udusím. Prosil jsem. Křičel jsem. Plakal jsem. Celou dobu jsem se díval na mého pána přes malý otvor ve dveřích. I on se na mě díval a říkal: „Ještě ne.“

Věděl jsem, že už nemám žádnou naději. Vzdal jsem se. Bylo po všem. Ale najednou se otevřely dveře a on mě vzal a položil na polici.

O hodinu později mi podal zrcadlo a řekl: „Podívej se na sebe.“ A já jsem to udělal. Pak jsem řekl: „To nejsem já, to nemůžu být já. Je to krásné. Já jsem krásný.“

Pán mi řekl: „Chci, aby sis zapamatoval, že vím, jak tě to bolelo. Ale kdybych tě poslechl, rozpadl by ses a nic by z tebe nebylo.

Vím, že jsi měl závrať na hrnčířském kruhu, ale kdybych tě zastavil, tak bys neměl ten správný tvar.

Věděl jsem, že ti bylo v peci horko a že ti to bylo velmi nepříjemné, ale kdybych tě vyndal, nebyl bys správně vypálený a snadno bys praskl.

Vím, že jsi nemohl dýchat, když jsem tě maloval, ale kdybych to neudělal, nikdy bys nebyl takhle krásně malovaný.

A kdybych tě nedal do té druhé pece, dlouho bys nepřežil, protože bys byl velmi křehký.

Teď jsi hotový. Jsi tím, co jsem chtěl, aby z tebe bylo.

I my jsme takovými hrníčky. Pán Bůh chce z každého z nás udělat ten nejkrásnější hrníček. Někdy to bolí, když musíme poslouchat, sedět ve škole, ve sboru. Když musíme dělat věci, do kterých se nám nechce. Ale Pán Bůh si používá naše rodiče, aby mu pomohli z nás dětí vytvarovat ty nejlepší hrníčky na celém světě.

 

 

                                                                                                                      Autor neznámý



Komentáře: